Město básníků. Město slavíků a růží. Kdysi i město vína. Stále ale srdce perské kultury. Pokud byste v Íránu udělali anketu o nejoblíbenější město v zemi, vyhrál by to Šíráz. U nás ale více zabodovaly Isfahán a Jazd. Město totiž jako celek příliš oslnivé není, některé detaily jsou ale zase úchvatné. Háfezovo mauzoleum je nezapomenutelné... Člověk ani neví, co všechno se tu děje a co všechno se tu může stát... Atmosféra mauzolea Sádího je chladnější – Sádí totiž místo lásky a vína (jak to dělal Háfez) opěvoval trpělivost, asketismus, odříkání a smíření.

Mám snad psát ještě o něčem dalším? (Třeba o tom, že místní mauzolea mají kopule ve tvaru vajíček, že na kachličkách mešit převažuje růžová barva, o šikmé věži, o dívkách inteligentních více a o dalších dívkách...) Raději ocituji stále pravdivé verše Sergeje Jesenina, který Persii navštívil osmdesát let před námi: ... Luna jasně září nad Šírázem,/ hvězdy jsou jak roje motýlí./ Peršané, mně hanebností zdá se,/ že jste ženám tváře zakryli./ Luna jasně září nad Šírázem ...

Tom