Ardabíl je ještě stále v oblasti, kde se nemluví persky, ale jazykem příbuzným turečtině. Hned po ubytování v hotelu se s námi v internetové kavárně seznamuje Ali. Chvíli nám trvá než si zvykneme na to, že bez něj už v tomto městě neuděláme ani krok. Dopoledne jsme se pokusili nepozorovaně navštívit mauzoleum Šejcha Safího, ale našel nás i tam. Přiznal se, že přesto, že bydlí pět minut od něj, je v něm poprvé. Při tom je to asi nejhezčí islámská památka v celém západním Íránu. Právě po Šejchu Safím se jmenuje nejvýznamnější íránská dynastie Safíjovci (1502 - 1722), která postupně stěhuje hlavní město z Ardabílu do Tabrízu a Kazvinu a nakonec se usadí v Isfahánu, ze kterého vybuduje snad nejhezčí město v islámském světě. Za jejich vlády se také šíitská verze islámu stává  státním náboženstvím. Odpoledne ještě vyrážíme do termálních lázní v nedalekém Saraejnu. Voda má asi 37 stupňů a samozřejmě muži a ženy se koupou zvlášť. Večer po vyčerpání všech obvyklých témat rozhovorů s Alim řešíme i zda má Írán atomovou bombu („...už dva roky; pan Bush je ale přítel našich konzervativních duchovních, tak nám nic nehrozí...“) a jeho vztah k Bohu („...protihráč v šachové partii, který si ovšem po svém vymyslel a upravil pravidla hry...“). To další vysokoškolák, který s překvapením zjišťuje, že nemáme značkové oblečení, má Boha jen ve svém srdci a na povinné modlitby a páteční chození do mešit kašle.

Tom