Cesta vlakem je dvakrát tak drahá (1300 Kč) a trvá o polovinu déle než cesta autobusem (tj. tři noci), přesto nikdo nelitoval, a pro mě to byl první vrchol cesty. Expres „Trans Asya“ jezdí trasu Istanbul – Teherán jednou týdně. Jsou zde pouze lehátkové vozy první třídy (s fungující klimatizací), restaurační vůz a vůz zavazadlový, který jako jediný se v Tatvanu nalodí společně s cesujícími na trajekt přes Vanské jezero. Ve Vanu jsme pak museli nastoupit do soupravy nové, podobné, tentokrát už složené z Íránských vozů. Cesta lodí přes Vanské jezero trvá asi 5 hodin, a asi si každý dokáže představit, jak je krásné, když Íránci venku na horní palubě začali při západu slunce zpívat íránské písně...

Ve vlaku se seznamujeme také s Pascalem, francouzem studujícím japonštinu a čínštinu, a množstvím Íránců a Íránek, se kterými čas cesty úžasně rychle utekl a kteří nás na vstup do země důkladně připravili. Před hranicemi jsme museli dojíst zbývající vepřové a kraťasy a karty zabalit zcela dospod batohu. Přejezd hranic pak proběhl úplně v pohodě ve stylu: „Tourist? - OK, welcome to Iran“.

Tom