O tomto místě (v překladu Tachte Sulejman znamená Šalamounův trůn – se Šalamounem ale nemá nic společného) jsme toho předem moc nevěděli, tušili jsme něco tajemného, nečekaného, a první co nás opravdu překvapilo byl pořádný přívalový déšť. A to jsme doufali, že tady nehrozí, že bychom zase zmokli. Za chvilku ale pršet přestalo, udělalo se krásně  a objevila se i duha.

Místo je sopečného původu, v artézské pánvi. Kráter poměrně nízké sopky je vyplněn vodou. Jezírko je asi 80 metrů široké a 112 metrů hluboké – kráter proráží nadloží zvodnělých vrstev, takže je zároveň vydatným, a v širokém okolí jediným pramenem vody. Cca 90 litrů za sekundu. Toto po přírodní stránce unikátní místo bylo vždycky i z kulturního hlediska výjimečným místem. Uvnitř mohutných hradeb, které kráter obepínají, jsou zbytky několika chrámů, většinou zoroastriánského původu. Kromě chrámu ohně chrám bohyně Anahita, jejíž domnělá soška byla nedávno nalezena nedaleko Prahy. K místu se váže legenda, zaznamenaná na arménském rukopisu ze 4. století, o narození dítěte, jehož život je kombinací života Krista a Zaratuštry.

Tom