Pevnost Hasana O-Sabaha (známá nepřesně jako Alamut; Alamut označuje celou oblast údolí horního toku Šáh Rúdu) nad vesnicí Gazor Chán není ani u nás zcela neznámá. Zmiňuje ji Umberto Eco v jednom svém románu, nedávno u nás vyšel v novém vydání skvělý román Alamut od Vladimira Bartola. Hrad byl vystavěn v devátém století (tedy ve stejné době jako Babakův hrad), zajímavé věci se tu ale začaly dít až od roku 1090 a ve století dvanáctém a třináctém, kdy byl v rukách Asasínů. Zakladatel této sekty Hasan O-Sabah se v době svého vyhnanství v Egyptě seznámil s náboženským hnutí Izmaelitů, což je jiná verze šíizmu. A protože toto hnutí bylo pronásledováno, opevnil se se svými příznivci v pevnostech v oblasti zvané Alamut, v srdci pohoří Elborz, a hlavním sídlem se stala pevnost na vrcholku mohutné skály (cca 2000 m. n. m.) nad dnešní vesnicí Gazor Chán. I díky tomu se mu dostalo přezdívky Stařec z Hory. Hlavním heslem organizace bylo „Nic není pravda, vše je povoleno.“ Proslavil se výcvikem oddaných bojovníků neváhajících se obětovat – mladým zájemcům totiž ukazoval ráj, jehož iluzi vytvářel pomocí hašiše, zahrad ukrytých za pevností a unesených krasavic ze širokého okolí. Tito mladíci se pak nebáli smrti, naopak se na ni velmi těšili... Název sekty, Asasíni (Hašašíni), je odvozen od hašiše, pod jehož vlivem bojovníci potom oddaně vykonávali nebezpečné rozkazy svého vůdce, většinou zabít vezíra, sultána, velitele armády apod. Většinou při tom přišli taky o život; co na tom, když byli přesvědčení, že ráj je fakt ráj... Pokud se pak nějakou náhodou dostali opravdu do ráje, snad nebyli příliš zklamaní. A právě podle nich se taky do angličtiny dostal termín assassin – vrah, atentátník.

Když jsme se ale mladíka z nedaleké vesnice zeptali, zda cítí podobnost mezi Hasanem a Usámou bin-Ládinem, docela se urazil a začal nám vysvětlovat, že Hasan O-Sabah byl vzdělaný člověk, který léčil lidi a který jen trochu víc toužil po moci.

Večer ještě nastudovat mapy, abychom se ráno mohli konečně vydat do hor.

Tom