Teherán je město se čtrnácti miliony obyvatel, což je asi o polovinu víc, než počet obyvatel celé České republiky. Není v něm ale mnoho turisticky nebo historicky zajímavých věcí, snažili jsme se mu proto podle původního plánu vyhnout. Nakonec to dopadlo jinak a tak jsme se alespoň pokusili sehnat nějaké mapy do hor. Pro neodborníky by stačily asi jen mapky z  Ferdousího ulice, naproti bankám, v jednom z obchůdků s trampským vybavením. Kromě plánku Údolí Alamutu tu ještě byly mapky, pokud si dobře vzpomínám, Sabalanu, Ošturanu, okolí Alamu (Kelardašt a Rudbarak), okolí Teheránu apod. Tyto mapky jsou spíše v angličtině a slouží spíše pro celkový přehled o území, než pro alternativní horské výlety. Vypravili jsme se proto odvážně do třetího patra Geografického úřadu ozbrojených sil v severní části Teheránu na ulici Moalem a pokusili se získat nějaké „vojenské speciálky“. Celé území Íránu je pokryto listy této topografické mapy 1:50,000, s vrstevnicemi po 20 metrech, s vyznačenými stezkami, prameny a veškerými místními názvy (pochopitelně jen v perštině). Po byrokratickém kolečku, kdy se nejdřív musí vyplnit (persky) žádost o předem zvolené mapy, zaplatit objednaný počet kusů v bance, vrátit se a počkat až úředníci doobědvají, se vše povedlo. Málem nám je sice zabavili při vycházení na vrátnici, protože jsme zapomněli ještě jedno nějaké potvrzení, ale i to dobře dopadlo. Pro přechod Elborzu od pevnosti Hasana O-Sabaha směrem k moři jsou potřeba listy 6162 IV (Gazor Khan) a 6163 III (Laktrashan) a jejich nákup se nám určitě vyplatil.

Tom